Battambang

18. 12. – 19. 12. 2015

Take it easy white man

Odjezd do Battambangu byl ve stylu take it easy white man. V 9:30 nás měl před hostelem vyzvednout bus, který nás měl odvézt na bus odjíždějící v 10:30 do Battambangu. Nepřijel ani v 9:45, ani v 10 a na naše dotazy jsme slyšeli jen it´s OK a že občas tam jede ten vyzvedávací bus přímo. Nakonec někdy po 10:30 dorazil autobus, kde už ani nebylo místo k sezení. Naštěstí to byl jen ten vyzvedávák. Ten nás přeložil do většího busu a nakonec jsme se do Battambangu dostali. Nic naplat, ať ty asijské organice zájezdů vypadají dost děsivě, vždycky to dopadne, jak říkají.

V Battambangu nás zavalili místní tuk-tukáři. Ačkoliv byl nejlevnější za $ 1, nechtělo se nám nic řešit pod tlakem. Odešli jsme kousek dál a koukali do Google map. Vypadalo, to, že hotel je přímo na naší silnici a je to kousek, ale v poledním sluníčku to není s velkým báglem na zádech velká zábava. Když se přihnal mladík, že nás odveze, kývli jsme. Dobře jsme udělali, zas takový kousek to nebylo. U hotelu z mladíka začlo vylézat, jestli bysme mu nedali víc, že je to student a tuktukařením si jen přivydělává… Opáčil jsem, že dohoda je dohoda. Tak zkusil, cože máme v plánu zítra. Po mé odpovědi: „půjčit si motorku“, se chytil za hlavu a s utrápeným úsměvem pochopil, že tady mu pšenka nepokvete.

Cesta z města. A co cesta do města?

Battambang je malé město, takže se z něj dá rychle dostat pryč – na venkov. Sehnat skútr s automatem nebylo úplně snadné, ale povedlo se. Oprašovat znalosti řazení se mi po 20 letech od autoškoly na motorku nechtělo a místní motorky navíc nemají spojku, což se mi testovat taky nechtělo.

Banana temple

Cestou necestou jsme vyrazili na Banana Temple. Na místě jsme si dali vymačkanou cukrovou třtinu s citronem (Kristýna je na tom závislá a je to jediná šance, jak do ní dostat nějakou tekutinu), což je velká a osvěžující dobrota za směšný peníze. Vydrápali jsme schody k banánovému chrámu, cvakli foťákem a vyrazili k jakémusi jezeru.

Píchli jsme

Po pár kilometrech polní cesty nám na křižovatce místní ukázali, že jsme asi píchli. Protože my víme nejlíp, pokračovali jsme dál, ale po chvíli nám to nedalo a nechali to u místního hošíčka opravit za celý $ 1. Sundal gumu a ukazoval mi, jak je protenčená, vydřená a má 2 díry. Plácnul na to kus jiný gumy, dal to do svěrky a tu strčil do zásuvky. Normálně to rozpekl.

Chcípli jsme

Vděčný odjíždíme, ale sotva po kilometru motorka ztrácí výkon a chcípá. Po nastartování to samé a brzy ani nestartuje.

Místní prodavač benzínu z láhví se na to podívá. Očistí svíčku, fajfku, profoukne hadičky a výsledkem je, že z motorky kape benzín. Všechno složí, vytáhne 2 motorky a 2 šály. Mně půjčí tu motorku s řazením. Motorka nemá spojku, což netuším, jak teda funguje, ale to se kompenzuje tím, že on neumí anglicky ani písmenko. Svazuje šály, druhý týpek nasedá na druhou funkční motorku a opravář se nechá na našem stroji za šálu táhnout. Dojedeme zase k našemu hošíčkovi. Není doma, tak manželka nasedá na motorku a jede pro něj. Hošíček přijíždí z pole s posečenou rýží a pouští se do opravy. Zjištěné problémy:

• ucpaný vzduchový filtr,
• žádný olej v motoru – vyteklo maličko bahýnka,
• prasklá hadička.

Dal to do kupy a řekl si $ 7, z toho 5 za olej. My vyrazili na zpáteční cestu vynadat majitelce našeho prskoletu. Z $ 6 půjčovného jsme získali 5 zpátky + zastavenou občanku. Špinaví a unavený dáváme cestou do Spring hotelu jídlo a těšíme se na sprchu. To byl teda výlet.

Fotky

Související místa

•  Následující místo: Sihanoukville a Vánoce pod palmou 
• Siem Reap a chrámy Angkoru